Taneční skupina Art&Fact patří k nejprogresivnějším tanečním formacím na Martiniku. V roce 2011 ji založili dva martiničtí tanečníci. Jean-Hugues Miredin a Laurent Troudant. Posláním Art&Fact je rozvíjet taneční umění nejen na Martiniku, ale i celých Antilách, zpřístupnit tanec co nejširší veřejnosti. Chtějí zviditelnit ty, na něž se mnohdy zapomíná, proto často spolupracují s netanečníky, s imigranty, handicapovanými. Chtějí jejich příběhy přiblížit ostatním. Již od svého vzniku se skupina věnuje pojetí těla z hlediska vlastní identity. Ve svých dosavadních kreacích se zabývali tělem v pohybu, tématem návratu do rodné země, stereotypy panujícími vůči černošskému tělu, fyzickým rozměrem mužské intimity, obrazem těla ve společnosti.
Retour (Návrat) je sólo Laurenta Troudanta ve společné choreografii s Jean-Huguesem Miredinem, jehož tématem je složitá problematika nejrůznějších odchodů a návratů.
Salut, mon frère (Buď zdráv, bratře) je duet Laurenta Troudanta a Jeana-Huguese Miredina, který je zároveň jeho choreografem. Představuje setkání dvou mužů tmavé barvy pleti, kteří jsou konfrontováni se svými zkušenostmi ze života v Evropě a vyvracejí předsudky a klišé, jež je kvůli jejich barvě kůže provázejí. Duet získal podporu Dánské umělecké rady a byl představen v dánském Roskilde. Zároveň také v hlavním městě Francouzské Guyany, Cayenne, na festivalu „Míšenecká taneční setkání“ či na prestižním Festivalu tance v Ouagadougou FIDO.

Judith Olivia Manantenasoa patří k nejpozoruhodnějším malgašským choreografkám a interpretkám mladé generace. Žije v hlavním městě Antanarivo, kde koncem devadesátých let začala svou kariéru v taneční skupině a škole Rary vedené Arirym Andriamoratsiresym. Po svém prvním hostování mimo Madagaskar v roce 2002 ve Slovinsku zatoužila věnovat se modernímu tanci naplno, přestože se toto umění v její zemi nesetkává vždy s velkým pochopením veřejnosti. Diváky často pobuřuje už samotná ženská fýzis na jevišti, tanci chybí materiální zázemí. Také proto vyjíždí Judith Olivia M. často na turné do celého světa. Spolupracuje se světovými tanečními a choreografickými špičkami, jako jsou např. Opiyo Okach, Salia Sanou a Seydou Boro, Karine Saporta, Barnardo Montet, Andreya Ouamba a další. V rodném městě se pak kromě vlastní tvorby věnuje i taneční pedagogice.
Ve svém zprvu minimalistickém sólu Métamorphose (Proměna), které se postupně mění v jakési šílenství, tančí Judith O. nahá. „Když ti ukradnou intimitu, prostor, který je jen tvůj, tvé myšlenky, tvoje tělo, stáváš se průhledným, už nemáš co skrývat.“ Říká o svém konceptu nahoty.
Svým tělem vypráví příběh ženy, zpodobňuje její životní zápas, strachy, sny. Ta žena jako by chtěla ve svém životě něco změnit, ale nevěděla jak, netroufala si. Snaží se bojovat, po celém těle si v jednu chvíli připíná kolíčky… Tímto způsobem vyjadřuje bolest, svou každodenní bitvu a zároveň schopnost po každé ráně vstát a jít dál. Interpretka přitom vychází ze svých vlastních pocitů a zkušeností z rodiny, uvědomuje si, kolik sil stálo její matku, aby zabezpečila všechny své dcery.
Sólo vzniklo během tříměsíční rezidence v rámci projektu „Visa pour la création“ v roce 2014 v západofrancouzském Národním choreografickém centru v Roubaix, které vede Olivier Duboix. Ten se dlouhodobě zabývá nahotou na jevišti, tedy tématem, na nějž se Judith O. soustředí. Podle jejích slov „Nahota na jevišti není nahodilá a vyžaduje od tanečníka jistou techniku.“ Kromě nahoty se interpretka inspiruje například také cirkusem či rugby.