„Říká se, že by divadlo mělo mít nějaké téma nebo nějaký názor. Všichni režiséři se ptají: Proč to vlastně chceme dělat? A to já nikdy nevím. Nejtěžší na divadle je vytáhnout, o čem to je. Ale to je práce režisérů, kteří mě potom nenávidí, protože moje hra je docela plytká, jsou to jenom fórečky. Mám štěstí, že Frič, Holiček nebo Anička Petrželková, kteří moje hry režírují, z nich vždycky to téma vytáhnou nebo ho tam nějak naroubují.“

Tomáš Dianiška se narodil roku 1984 v Banské Bystrici. Absolvoval činoherní herectví na DAMU a v letech 2008‒2014 byl hercem Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Od roku 2014 je hercem Divadla pod Palmovkou, v jehož Studiu PalmOFF realizuje své autorské inscenace; jeho poslední zdejší počin Pusťte Donnu k maturitě! však pro velký divácký ohlas „přetekl“ až na velkou scénu Palmovky.

„Mám pocit, že už všechno bylo řečeno, nebo mi připadá trapné řešit něco důležitého, jako třeba ten komunismus. Všichni víme, že to bylo zlé a strašné, ale copak já můžu říkat, jak to bylo strašné, když jsem nic nezažil? Bylo by mi trapné o tom mluvit, a proto si z toho dělám aspoň srandu.“

Autorsky se začal Dianiška projevovat v Liberci, v „punkové odnoži“ Divadla F. X. Šaldy nazvané výstižně Divadlo F. X. Kalby: ta uvedla v režii Braňa Holička Dianiškův jevištní debut Googling and Fucking. Do Divadla pod Palmovkou už byl Dianiška angažován s tím, že kromě herecké práce (hraje momentálně třebas titulní roli v Zamilovaném Shakespearovi) bude kmenovým autorem divadla.

„Smíchám historickou událost s filmovými hláškami, strojem času, paralelními světy, nad logikou si nelámu hlavu, přidám popkulturní odkazy, slavnou písničku. Jednou se zmíní Michael Jackson, dvakrát Vetřelec, holky mluvěj sprostě, prcá se, někdo pláče a skončí to špatně. Je to všechno na jedno brdo, ale nevadí, protože je to pokaždý taková prdel, že to chce vidět každej cynik.“

Momentálně se na českých jevištích hraje v různých divadlech celkem dvanáct Dianiškových her. Nebývalou plodností, popularitou, zájmem divadel i osobitostí rukopisu je Tomáš Dianiška zkrátka autorský fenomén – byť pro leckoho kontroverzní v tom, jak jednoznačně odmítá jakoukoli uměleckou sebestylizaci a bez skrupulí prohlašuje, že „má ambici jenom bavit“.

„Sitcom miluju, rád frkám ty slovní džouky. Ale je taky fakt, že se snažím, aby ty hry, kdyby si člověk ztlumil volume, tak aby vypadaly jako dramata. A když si ten zvuk zase zesílí, tak je to zpátky komedie.“

Chtěli jsme tento fenomén zachytit „ještě čerstvý“, a proto brněnskému publiku nabízíme jako součást Divadelního světa samostatnou linii inscenací Dianiškových her: pro autorovu rozmáchlost je příznačné, že každá přichází z jiného divadla. Atomová kočička, autorova prvotina, z libereckého Divadla F. X. Šaldy, kde autorsky začínal a v režii samotného Dianišky; Mlčení bobříků, Dianiškův nejoceňovanější text, z „domovské“ Palmovky a v režii Dianiškova souputníka a spolužáka Jana Friče; konečně pak novinku Den závislosti režíroval čerstvý absolvent DAMU Jan Holec v Divadle Letí, které se na původní texty specializuje.