Hradecké Divadlo DRAK zpracovalo syrový příběh z divočiny (inspirovaný samozřejmě novelou Jacka Londona) za pomoci moderních technologií ‒ ovšem zcela ve službách právě oné syrovosti, divokého, zvířecího pohledu na svět. Kamera, která by jinde mohla předstírat „objektivní“ zachycení skutečnosti, nám zde zprostředkovává svět pohledem vlka, divokého zvířete.

Příběh o svobodě a nezávislosti, o spoutání lidmi i společenstvím „vlastních“ tak nabývá velmi osobní rozměr. Bílý tesák, kříženec vlka a psa, vyrůstá v nehostinném prostředí divočiny, mezi zlatokopy v době zlaté horečky. Je jiný, nepatří do smečky psů, ani lidí. Ani jedna smečka ho mezi sebe nepřijme, a on se ani do jedné z nich nedokáže zařadit. Do jeho duše se otiskuje násilí a nenávist, ale i laskavost a přátelství. My to vše sledujeme jeho očima, spolu s ním hledáme cestu ke svobodě.

,,Pohybují se po scéně jako indiáni, zlatokopové, vlčí smečka, psí spřežení. A od velkých celků až po velké detaily snímají doupata zvířecí i lidská, klece, zuřivé zápasy a lovy, útěky, tlamy, huby, blesky v očích, krajinu kolem řeky v moři sněhu… Efekt je dokonalý. Kouzla kamery míří do říše poezie.“

J. P. Kříž, Bílý tesák novou technikou zvěčněný, 6. 3.2018, Právo str. 11, Severovýchodní Čechy

,,Protože s tím pracuje režisér Vašíček nejvíce, s obrazy, s atmosférou – a pracuje s tím skvěle, citlivě a pečlivě. Intenzita a autentičnost situací dělá (mimo jiné) z inscenace Bílý tesák silný zážitek pro dětského i dospělého diváka.“

Nikola Škvarová, Dítě: Bílý tesák, 19. 4. 2018, Divědové na blogu, on-line