Tvůrčí tandem režisérky Hany Burešové a dramaturga Štěpána Otčenáška dlouhodobě prokazuje schopnost vyrovnat se s náročnými klasickými texty (Calderónův Lékař své cti, Senecova Faidra, Claudelův Polední úděl) bez prázdného akademismu a zároveň s respektem k jejich myšlenkovému sdělení. Sofoklova Élektra, jedno z klíčových děl antického dramatu, se (v překladu pořízeném samotnou režisérkou!) v Dlouhé odehrává v současných kulisách a přitom bez vnějškových aktualizací, se snahou nechat naplno vyznít celou ambivalenci řecké tragédie: jsou Élektra s Orestem oprávnění mstitelé nebo vrahové? Korunou inscenace je fascinující výkon Evy Hacurové v titulní roli.

„Odvahu dramaturgickou a režijní následuje odvaha herecká. Herci neilustrují vnějškově slova, jak bývá zvykem v inscenacích řecké tragédie na našich scénách, ale vycházejí přesně ze situací a statečně nesou svou kůži na trh. (…) Inscenace jedné z divadelně nejvděčnějších Sofoklových tragédií v pražském Divadle v Dlouhé se vyznačuje precizní dramaturgickou prací, absencí antické stylizace a snahou pojmenovávat věci pravými jmény.“

Eva Stehlíková, iLiteratura

„(…) žádné devalvující zlehčování, banalizace ani prvoplánové aktualizace, žádné zábavně oddychové či křiklavě drastické prvky, žádné úhybné manévry z bezradnosti nebo pohodlnosti, žádné relativizování ve smyslu neschopnosti či neochoty zaujmout vůči zvolené látce zřetelný postoj a názor. Nesamozřejmá a očistná je i významová hutnost a zároveň až průzračná přímočarost celkového jevištního tvaru – kvality hodné jednoho z nejpodstatnějších antických dramat, které tu hodinu a čtvrt bez přerušení v přesném rytmu a stálém napětí přesvědčivě směřuje ke svému vrcholu.“

Terezie Pokorná, Bubínek Revolveru