Nic není tak, jak se zdá. Žádná práva, žádné hodnoty, žádné svobody. Stále si myslíme, že jsou? Politické drama, nebo měšťanská tragédie? Lublaňská inscenace Emilia Galotti v režii Igora Vuka Torbici je ryze současnou interpretací Lessingova klasického dramatu, které navzdory datu svého vzniku (1771) stále uchvacuje svou naléhavostí a aktuálností. Romantizující příběh o vášni a intrikách se v podání lublaňského souboru vyostřuje v boj žen proti patriarchátu, svět plný různých způsobů utlačování, manipulace, nevyřčených tabu, bez možnosti bránit se. Emilia Galotti se pod tlakem okolností a nemožnosti svobodně se rozhodovat uchýlí k extrémnímu řešení situace. A můžeme se vůbec ptát, kdo je vinen? O čem Emilia sní a kdo určuje její osud?

Mladý srbský režisér Igor Vuk Torbica patří v současné době k největším talentům nastupující režijní generace v zemích bývalé Jugoslávie. Emilia Galotti byla pro něj výzvou již z dob studií, kdy ho pro tento text nadchnul profesor a umělecký šéf Bitef Teatar v Bělehradu Ivan Medenica. „Fascinoval mě už tehdy základní vztahový konflikt a současný překlad Mojci Kranjc je pozoruhodný. Nebylo nad čím váhat,“ uvádí v jednom ze svých rozhovorů. Inscenace je postavena zejména na rozvinutí ženských postav a jejich úloze v patriarchální společnosti. Nejde však o nějakou násilnou feminizaci původního dramatu, spíše o představení současného světa, kde se bojuje o moc, v němž láska a nenávist je stále hlavním zdrojem konfliktu. I. V. Torbica zdůrazňuje také moment náhody v životě, kde ale vlastně nic není náhodou, a všechny postavy Emilie Galotti jsou toho příkladem. Akcentuje také vztah vládnoucí elity k umění, která zásadně ovlivňuje svobodu tvořit.

Minimalistická scénografie, vynikající herecké výkony a sugestivní režie. G. E. Lessing očima našich sousedů, aktuální a v mnohém blízký naším obavám o „společný evropský osud“.