Evropa není jen kontinent. Hranice Evropské unie se táhnou až k Indickému oceánu, Karibiku či Tichému oceánu. Svá zámořská území má Francie, Portugalsko, Španělsko, ale také Dánsko, Velká Británie a Nizozemí. Jde o pozůstatky neblahého bývalého koloniálního panství jednotlivých zemí a jakkoliv vztahy metropolí k zámoří bývají dodnes občas složité, je třeba s těmito geograficky vzdálenými končinami počítat. V oblasti scénických umění a literatury rozhodně.

Jde o země s nesmírně rozmanitými, bohatými kulturami, imponujícími svým míšeneckým charakterem. Stojí na křižovatce Afriky, Asie, Evropy, Ameriky a jsou dokladem, že setkáním těchto kultur a jejich mísením nemusí nutně jedna kultura potlačit druhou, ale ve vzájemné synergii může vzniknout nová kvalita, nová kulturní identita. Pozitivní síla kreolizace, tedy kulturní plurality, je výzvou i pro nás, obyvatele v srdci Evropy.  

Zámořská kulturní scéna, navzdory překážkám, které představují především omezená mobilita umělců vzhledem k ostrovnímu charakteru zemí a geografická vzdálenost od kontinentální Evropy, je nesmírně vitální a nabízí překvapivou tvůrčí perspektivu i neortodoxní pohled na podstatu scénického umění.

Dramaturgická linka Evropa mimo Evropu nabízí první krok k poznání a pochopení života tamních lidí a jejich kultury prostřednictvím divadla, tance a hudby z Karibiku a Indického oceánu.

Přináší malou, ale chuťově velmi pestrou a lahodnou ochutnávku současného tance z Martiniku a Madagaskaru, který je sice svébytným státem, nicméně se stále silným kulturním poutem k Francii.

Divadelní tvorbu Národního divadla na Martiniku – Tropique Atrium svými inscenacemi vzdává hold Karibiku a českému publiku objevuje neznámé autory Suzanne Césaire a Daniela Maximina.     

Hudbu z Komor, omamnou jako vůně ylang-ylang, výbušnou jako sopka, plnou naděje i neklidu lidí z ostrovů tak trochu ztracených v Mosambickém průlivu, jimž se přezdívá ostrovy Luny.

V kontextu českého divadla jde o mimořádnou událost, kterou byste si v žádném případě neměli nechat ujít!

Slovo dramaturgyně:

Na začátku byla moje vlastní nevědomost a tak trochu i rozhořčení nad tím, že české divadelní prostředí přehlíží autory „odjinud“, tedy ze zemí ležících dál, než kam sahá sousedův plot. Prostřednictvím Festivalu v Avignonu a Limoges, několika jedinečných průvodců po stopách současných afrických dramaturgií, jako jsou například Sylvie Chalaye, Monique Blin, Emile Lansman, Caya Makhele a Bernard Magnier, jsem od devadesátých let minulého století postupně objevovala nám dosud neznámé, především frankofonní subsaharské africké dramatiky. V roce 2001 jsem založila festival Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani, který dodnes seznamuje české diváky s tvorbou afrických autorů. Odtud také brzy přeskočila jiskra ke spřízněnému Karibiku a zámořským ostrovům v Indickém a Tichém oceánu. A tak se i autoři z Haiti, Francouzské Guyany, Martiniku, Guadeloupu či Komor stali hosty Tvůrčí Afriky.

Dramaturgickou linku Evropa mimo Evropu v rámci Divadelního světa Brno vnímám jako významnou událost v historii českého divadla. Je to poprvé, kdy český divadelní festival pod slovem mezinárodní myslí opravdu celý svět, kdy evropské kultury vidí v celé jejich šíři a poskytl svou platformu také umělcům z Martiniku, Madagaskaru a Komor.

K tomuto pro většinu z vás nejspíš prvnímu setkání jsem zvolila skutečně špičkové, originální umělce, jejichž tvorbu jsem měla možnost osobně poznat prostřednictvím festivalů ve Francii či v Abidžanu a Ouagadougou. Věřím, že seznámení s nimi bude pro vás stejně inspirativní jako pro mě i zástupy nadšených diváků, které naši vzácní divadelní hosté nacházejí na všech kontinentech.

Lucie Němečková, dramaturgyně linie Evropa mimo Evropu