Jubilejní desátý ročník našeho festivalu měl původně slavit a tematizovat třicet let, které letos uplynou od sametové revoluce. Dramaturgická rada festivalu však brzy naznala, že v časech zpochybňování myšlenky jednotné a otevřené Evropy je nezbytné přemýšlet i o domácích událostech a výročích v širším kontextu. Rozhodli jsme se proto vtisknout festivalu jiné téma: Evropský sen.

Nahlížet ho můžeme přinejmenším ve třech rovinách: Zaprvé v oné rovině snu o demokratické Evropě a návratu do ní, který Československo snilo v roce 1989. Jaký ten sen byl a co se s ním stalo dnes? Proč se ho tak snadno vzdáváme?

Druhou jeho rovinou je současné hledání společné evropské vize, která by nás jako Evropany spojovala a vytvářela naši společnou identitu. Vyčerpal se snad tento „evropský sen“ nastolením volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu či všeobecným zvýšením materiální prosperity? Anebo nad tržními vztahy existuje ještě i jiný sen, který může snít opravdu celá Evropa? Co by mohlo být jeho obsahem?

Třetí rovinou „evropského snu“, o němž se uvnitř prosperující Evropy tak snadno tvrdí, že dávno neexistuje, je sen o lepším životě na našem kontinentu, za nímž ročně prchají a pro který riskují smrt tisíce lidí. Desetiletí evropského kolonialismu i současná bezohlednost globálně operujících nadnárodních společností má přitom na této situaci naprosto zásadní podíl, o němž se v české veřejné debatě hlasitě mlčí.

Osobně však musím v souvislosti s tímto tématem myslet ještě i na festival jako takový. Není snad Divadelní svět Brno živoucím ztělesněním „evropského snu“ v malém? Vyrůstá koneckonců z myšlenky veskrz evropské, že totiž navzdory odlišnostem lze a má smysl společnou řeč nejen hledat, ale také nacházet.  

Proces tvorby našeho festivalu trvá měsíce a již sám o sobě má hodnotu a politický rozměr. Každé ze zúčastněných divadel do něj vstupuje se zcela vlastním pohledem na svět a vyhraněnou představou o tom, jak by ho měl festival reflektovat. Pravidelná zasedání dramaturgické rady, během nichž festivalový program vzniká, se dávno stala platformou pro setkávání brněnských divadelníků a diskuzi o současném divadle a jeho podobách. Diskuze je to živá, nutně plná střetů i kompromisů, zároveň však vysoce kultivovaná a vedená s respektem k odlišnosti pohledu, jedním slovem: demokratická.

Nepřestává mě udivovat a těšit, že mohu být členem týmu různorodých tvůrčích osobností, který v době sílícího izolacionismu, kdy se po Evropě opět začínají stavět ploty a zdi, rok co rok dokazuje, že nás toho spojuje víc, než rozděluje. Jsem rád, že jsme schopni se společně přenést přes přirozeně totalitářské ambice každého uměleckého ega: letos ve prospěch hostování řady pozoruhodných představení vztahujících se k „evropskému snu“ nejen z Česka a Slovenska, ale také z Belgie, Jihoafrické republiky, Jižní Koreje, Komorských ostrovů, Madagaskaru, Martiniku, Německa, Norska a Polska ‒ a jako vždy především ve prospěch vás a pro vás, naše diváky.

Jsem přesvědčený, že právě vůle k dialogu a spolupráci, která není než vůlí ke společenské zodpovědnosti, je základní podmínkou zrození, uskutečnění i trvání „evropského snu“ v tom nejlepším slova smyslu. Ať nám dlouho vydrží nejen v Brně!

Martin Sládeček, dramaturg Divadla Husa na provázku