Dámská jízda! Literární kabaret! V jazzovém klubu, bez mužské společnosti, sejdou se tři ženy a vedou spolu naprosto otevřený, svobodomyslný rozhovor o své identitě, civilizaci, ženství… Ty tři však v podstatě mluví jedním hlasem. Hlasem významné martinické intelektuálky Suzanne Césaire (1915‒1966), která je autorkou sedmi jedinečných esejů, které na Martiniku vycházely v letech 1941‒1945 v časopise Revue Tropique. Časopis vedl Suzannin muž, básník a klíčový představitel hnutí „négritude“, Aimé Césaire, v jehož stínu dosud žila. Za svůj život napsala pouze těchto sedm esejů. Není jasné, z jakých důvodů přestala psát. Hlavním důvodem zřejmě bylo, že se věnovala šesti dětem, svým žákům a byla ženou opravdu významného básníka a politika.

Vystupovala neúnavně na obranu ženských práv. Její dcera, dnes známá autorka Ina Césaire, vzpomíná, jak jí matka říkala: „Vy budete první generací žen, které si budou moci konečně vybrat.“ Bojovala proti kolonialismu. Byla důležitou postavou kulturního disentu, jenž vyjadřoval svůj nesouhlas s vichistickým režimem. Zasloužila se o rozvoj a renesanci současné antilské literatury.

Je to poprvé, kdy její křehké, poetické a zároveň angažované texty, ovlivněné surrealismem a André Bretonem, nacházejí své posluchače, diváky. A to prostřednictvím divadelní inscenace tvůrců zvučných jmen. V adaptaci úspěšného guadeloupského dramatika Daniela Maximina, který byl také editorem esejů Suzanne Césaire „Les écrits de Dissidence“, které v roce 2009 a 2015 vydalo nakladatelství Seuil, tria předních hereček s karibskými kořeny a v režii známého francouzsko-burkinabského režiséra Hassana Kassi Kouyaté, který byl do loňského roku také ředitelem Národního divadla na Martiniku.