V minulém roce jsme oslavili sté výročí založení Československa. Ten, kdo se narodil spolu s ním, mohl za jediný život zažít období budování mladé demokracie, těžkou hospodářskou krizi, neslavné období druhé republiky, protektorát, osvobození, komunistický převrat, teror padesátých let, naději let šedesátých, sovětskou okupaci a následnou normalizaci, revoluci znamenající návrat k zakladatelským hodnotám a po pětasedmdesáti letech rozpad státu. Tolik vzletů a pádů, tolik překotných změn za jediný lidský život. Jako by Československo dostalo už při svém zrodu do vínku neustálé střídání období úlevy či naděje a deprese. Jak se to na nás podepsalo? Stát, jehož sté narozeniny si letos připomínáme, už pětadvacet let neexistuje. Víc než čtvrtina obyvatel se narodila až po jeho zániku. Co pro nás tedy ještě dnes vlastně znamená?​