Až do labyrintu srdce…

Náročné téma zaobalené do úžasné vyčerpávající performance. Pohled na svět skrze velké křivé brýle a stále visící oprátka na krku. Energické hudební doprovody.

Po dlouhé pouti složitým labyrintem světa nacházíme ráj, avšak uvězněný za mřížemi. Na samém dně, kde je uschováno jeho srdce, leží železná klec. Zdá se, že je uzamčena visacím zámkem, ale zdání klame. Tou pravou příčinou uzavřenosti srdce je naše rozhodnutí a my sami. Tma v našem nitru nás dokáže oslepit a i ticho uvnitř dokáže řvát. Odpověď hledejme každý sám v sobě.

Divadlo, které tvoří Víťa Marčík, vzdoruje jakémukoliv škatulkování – hraje pohádky, které oslovují i dospělé, využívá loutky i živé herce, mluví se v něm, zpívá i pohybuje, rekvizity a kulisy jsou adresné i symbolické. V představení se mísí divadelní text se spontánními glosami a kritikou Marčíka-režiséra adresovanou Marčíkovi-herci. Tyto vsuvky jsou pokaždé jiné, stejně jako publikum. Navíc se teátr mnohem lépe vyjímá v nedivadelním prostoru, než na prknech velkých scén. Jeho hry si člověk musí najít, neboť tohle divadlo není možné spojovat s jedním místem.

Jitka Rauchová, kulturní historička