Před dvaceti lety mi svou upřímností učarovala autobiografická kniha Ingmara Bergmana Laterna magica, ve které autor nešetří sebe ani okolí: „Naše rodina byli lidé dobré vůle s katastrofálním dědictvím přemrštěných požadavků, špatného svědomí a pocitů viny.“

Rodina byla pro slavného režiséra citovým vězením, ze kterého není úniku. Inscenace Soukromých rozhovorů čerpá z novely, ve které autor líčí pokus vlastní matky z tohoto žaláře uprchnout prostřednictvím nevěry. Anna se v úvodním rozhovoru svému pastorovi přiznává: „Jsem nevěrná žena. Žiju s jiným mužem. Podvádím Henrika. Mám strach. Nemám špatné svědomí ani nic podobného. To by přece bylo směšné. Ale mám strach. Už nevím, co si mám počít. Jiný muž. Je o deset let mladší než já. Studuje teologii. Bude z něj kněz… Nedokážu se s ním rozejít.“

Nebudu prozrazovat, co pastor Jacob své duchovní dceři poradí a kam to celé povede. Řeknu jen: připravte se na úchvatný herecký koncert tria Lucie Trmíkové, Martina Pechláta a Aloise Švehlíka v nezvykle neokázalém, ale o to přesnějším režijním gestu Jana Nebeského.