Hraje-li divadlo pro děti, často se mluví o tom, jakou roli má dětská fantazie. Málokdy se na ni ale inscenátor odváží spolehnout do té míry jako Radim Vizváry v „minimalistické pohádce“ Pejprbój.

Jeden mim-vypravěč, jedna role papíru a jinak jen prázdný prostor. Vše ostatní už se odehraje v hlavách diváků. Pod rukama vypravěče čistý a tvárný materiál ožívá a začíná vyprávět příběhy. Chlapec z papíru se stane vypravěči průvodcem, společně objevují, co všechno se v jedné roli papíru skrývá.

Nonverbální, vizuálně naprosto čistá inscenace jednoho z nejvýraznějších českých mimů ukazuje dětem jakési divadelní minimum ‒ co všechno lze divadlem předat bez velkých efektů, pouze řečí těla a jednoduchého materiálu.