Folklórní divadlo jako politické divadlo. Taneční show jako fyzický boj a nekončící násilný proces. Kdo si tu ubližuje a jak pevné jsou hranice (Evropy)? Co má společného národní minulost, rituál a svoboda projevu – například nahého těla a radosti z jeho zdraví?

Čtveřice mužů s hudebními nástroji – basa, harmonika, housle. Zpěvy, šaty. Tradice alpských rytmů, minimalismus přenosu – zvukem a tancem – kamsi do dálek a výšin, vstříc venkovské nevinnosti a rozpustilosti hravých horalů. Zábava a nevázanost ale nemůže dojít konce. Z muže se stává žena, sukně padá na podlahu. Vytleskávaný rytmus se mění v kruté fackování holé kůže. Krutost – surrealismus a sebezničení – v cestě za katarzí smyslového zážitku těch nejintenzivnějších barev.

Originální autorskou inscenaci vytvořil rakouský tanečník, choreograf, muzikant a pedagog Simon Mayer (1984), působící též jako zpěvák vlastní kapely Rising Halfmoon, již v roce 2015. Mezinárodní úspěch, který provokativní hudebně-fyzický experiment provází, zahrnuje řadu festivalových cen a nadšených recenzí (v říjnu 2018 se Sons of Sissy představili také na přehlídce Pražské křižovatky).
Sons of Sissy jsou jako návštěva s nečekaným vývojem – asociativní proud situací a melodií působí volně, přesto je významově pevně sevřený. Synové jsou metaforou Evropy a její unie: točíme se pod hvězdami v kruhu, společně i sami najednou, a přesto dokážeme směřovat dál? (Bolest, zarputilost… utopie.)

Matěj Nytra, dramaturg HaDivadla

„Simon Mayer použil alpskou hudbu a s ní související tance jako materiál k svébytnému uchopení, jímž jako by odkrýval ,odvrácenou tvář‘ tohoto materiálu. Jako by nahlížel pod povrch folklórní idyly. A nebo také (budeme-li dostatečně interpretačně odvážní) jako by vytahoval na světlo stinné stránky rakouské historie. Ty, které ,ruší‘ obecný klid.“

– Martin J. Švejda, Nadivadlo