Bergmanovské variace na téma manželství a ztráty víry. Víry v sebe, víry v druhého člověka, víry v Boha. Sonda do vztahu muže a ženy. Mlčení druhého člověka (i když mluví), za slovy mlčení. Mlčení Boha, za našimi slovy, kterými se ho snažíme dotknout…

Autorka dramatizace Lucie Trmíková zpracovala pro inscenaci stejnojmenný beletristický text Ingmara Bergmana. V něm se světoznámý filmař a divadelník, který by v loňském roce oslavil sto let, vyrovnává s nevěrou vlastní matky. Inscenace je sled dialogů mezi Annou (Lucie Trmíková), jejím duchovním pastorem Jacobem (Alois Švehlík) a jejím mužem Henrikem (Martin Pechlát).
„Většina lidí si myslí, že Luther odstranil zpověď. Ale tak to není. Doporučoval to, čemu sám říkal ‚soukromý rozhovor‛. Jenže ten skvělý reformátor se příliš nevyznal v lidech. Když je denní světlo a ty sedíš tváří v tvář někomu jinému, je to těžké. S magickým příšeřím zpovědnice, mumlajícími hlasy a vůní kadidla to jde rozhodně líp,“ říká ústy pastora Bergman a během rozhovorů vyplouvají na povrch věci, které většina z nás raději na světlo nevytahuje. Trýznivá analýza vztahů mezi mužem a ženou na divadelním jevišti díky skvělým hereckým výkonům, které pracují také s nadsázkou a nadhledem, obsahuje navíc něco, na co nejsme u Bergmana tolik zvyklí, totiž osvobodivý humor.

Stylově čisté a jednoduché představení, kde scéna vyjádřená koberečky a dvěma židlemi podtrhuje herecký projev, do kterého zaznívá teskná trubka Ladislava Kozderky. Tradičně nápadité kostýmy a masky Petry Vlachynské povyšují vyznění příběhu dokonale.

„Soukromé rozhovory v režii Jana Nebeského jsou mimořádně intenzivním ponorem do těch nejděsivějších hloubek vztahu mezi ženou a mužem. Zobrazované peklo má ovšem svou směšnou rovinu a ta je nejenom zábavná, ale také přesně vyjadřuje to, jak život nikdy není černobílý.“

Jana Machalická, Lidové noviny